Jak vyplývá z výzkumu agentury Median z minulého roku, vypracovaného pro Ministerstvo práce a sociálních věcí, stav digitální gramotnosti v ČR není nijak zázračný, byť má dobře nakročeno.
Podíl uživatelů, kteří využívají internet a počítač, se pohybuje kolem 75 % a vytrvale, byť v posledních letech již výrazně pomaleji, stoupá. Velká většina domácností, nad 90 %, má navíc přístup k internetu nebo počítači ve vlastní domácnosti.
Velká disproporce mezi aktivními uživateli digitálních technologií je znatelná u věkových skupin. Zatímco v generaci do 45 let věku využívá internet kolem 95 % uživatelů, u osob ve věku 56 až 64 let jde už jen o 69 % a ve věku 65 a více je digitálně aktivní už jen přibližně třetina osob. Měření určuje, zda se v posledních 3 měsících osoby ve vybraných věkových kategoriích připojily k internetu nebo využily počítač a předmětem zkoumání jsou domácnosti.
Ještě výraznějším rozdílem než věk je dosažené vzdělání. Občané s pouze základním vzděláním totiž k internetu přistupují ještě méně než senioři ve věku 65 let a více. I to ukazuje, že v digitální době je klíčové nejen obecné vzdělání, ale i digitální gramotnost.
Postupem času navíc vzrůstá vliv, jaký má digitální éra a internet na životy všech lidí, tedy i těch, kteří jej neužívají nebo užívat nechtějí. Vyhledávání informací nebo čtení online zpráv bylo v roce 2016 běžné pro více než 60 % lidí, stoupá navíc i využívání internetového bankovnictví, sociálních sítí nebo nakupování přes internet.
Konkrétně v kategorii nákupu přes internet vedou vysokoškolsky vzdělaní lidé a ti s maturitou ve věkové skupině 16 – 54 let. U sociálních sítí byla výrazně dominantní generace 16 – 34 let, vzdělání zde naopak nehrálo příliš roli. Překvapivou informací je, že pohlaví není ve statistikách Medianu významnou veličinou.
Jak je na tom ČR? Dobré zprávy střídají ty špatné
Pro určení pozice digitální gramotnosti ČR v celoevropském kontextu je nutné využít zdrojů Evropské unie, konkrétně Eurostat se zaměřením na ICT. Ve statistice „Využívání osobního počítače v posledních třech měsících ve vybraných evropských zemích v roce 2015 v populaci 16 – 74 let (v %)“ lze vypozorovat, že Česká republika je sice mírně nad celoevropským průměrem, ale na digitálně nejgramotnější země přesto ztrácí mnoho procent. Zatímco v ČR dosahujeme úrovně 80 %, severské země přesahují hranici 90 %, stejně jako Nizozemí. Francie, Belgie, Rakousko, Německo, Estonsko a Velká Británie se pohybují v rozmezí 80 – 90 %. Nad evropským průměrem, ale pod úrovní ČR, stojí ještě Lotyšsko.
Pozitivní zprávou je, že jsme na tom s digitální gramotností lépe, než ostatní bývalé satelity Sovětského svazu (s výjimkou Estonska). Obzvláště Bulharsko a Rumunsko, které nedosahují ani 60 % ve stejné statistice, jsou na tom velmi špatně i v dodatečných statistikách. Překvapující je také Itálie, člen skupiny G7, která jen lehce hranici 60 % přesahuje, o moc lépe na tom nejsou ani další země jižní Evropy. Také Chorvatsko, Polsko, Maďarsko nebo Portugalsko nedosahují vysokých čísel.
Co se týče statistik využívání internetu u stejného vzorku populace, odchylky jsou jen mírné, a i zde se nacházíme mírně nad evropským průměrem.
Smutný pohled naopak nabídnou statistiky ve specifickém užití internetu a počítače, které vyžadují hlubší znalosti a reálnou digitální gramotnost. Ještě ve využívání internetového bankovnictví se nacházíme u evropského průměru, ale u zbylých statistik je výsledek horší. Zatímco celoevropský průměr u užívání cloudových úložišť pro osobní dokumenty, obrázky, hudbu nebo videa (opět u stejné věkové kategorie) dosahuje lehce nad 20 %, ČR se nachází na hranici pouze 15 %.
Nepříliš dobrý je stav i u využití internetu pro interakci s veřejnou správou nebo institucemi, kde evropský průměr sahá k 50 % obyvatel, zatímco u nás k pouhým 35 procentům. Severské státy mimochodem v této statistice místy sahají až na 90 %.
U těchto dat lze namítnout, že nesouvisí pouze s digitální gramotností, ale také se státním aparátem, který musí občanům dát možnost k využití internetu pro komunikaci s veřejnou správou, což je relevantní argument. Estonsko nebo severské země jsou v této oblasti dál.
- Více z DigiZpráv: DigComp a digitální kompetence: Dovednosti, bez kterých se v 21. století neobejdete
Co se týče celosvětových statistik, je na tom České republika podobně jako Kanada a Austrálie a lépe než Spojené státy či Rusko. Z globálního hlediska je Evropa jednoznačným vůdcem v digitální gramotnosti, je však možné, že díky vzdělávacím programům v zemích typu Čína se tyto statistiky do budoucna změní.
Ze statistik tedy vyplývá, že ČR na tom sice není špatně se základy digitální gramotnosti, ale u pokročilých činností je již stav horší a pod evropským průměrem. Ale co s tím?
Základem je vzdělání, musíme učit i učitele
Nejlepším řešením je aplikovat vhodnou formu vzdělávání. Jednou z možností je začít s výukou digitální gramotnosti už na základních školách; argumentem pro takové rozhodnutí je to, že s mobily, tablety a počítači se děti a žáci setkávají už téměř od narození. Mladý mozek je navíc schopen snadno informace vstřebávat a položený základ digitální gramotnosti je tak výhodný pro budoucí celoživotní vzdělávání.
Digitální gramotnost je dnes již klíčová i pro pracovní uplatnění na téměř jakékoli pozici – a pokud není dnes, tak v budoucnu bude. I proto je nutné ji vyučovat již na základních školách.
Nejde však pouze o výuku technické a technologické stránky věci; nutné je zajistit i vzdělání v oblasti bezpečnosti, chování na sociálních sítích a na internetu samotném a využívat i taková témata, jako je dvoufázové zabezpečení nebo ochrana proti phishingu, trollům či digitální šikaně.
V této praxi by měly pokračovat i střední školy bez ohledu na typ a dále rozvíjet technologické znalosti relevantní jak obecně pro zvýšení kvality života studentů, tak i v závislosti na druhu školu (zaměření např. na grafické programy u uměleckých či průmyslových škol je smysluplné vzhledem k očekávanému povolání absolventů).
Vzdělávat je třeba všechny generace
Stejně tak programy celoživotního vzdělávání pro seniory a dospělé jsou krokem vpřed ke vzdělání starších generací populace i pro zachování jejich znalostí v době, kdy se technologie extrémně rychle vyvíjí a během několika let často zastarají.
Aby bylo dosaženo takového výsledku, je třeba zajistit také adekvátní vzdělání učitelů, kteří sami musí umět počítače a internet využívat. Dnešní situace bohužel leckdy působí dojmem, že žáci a studenti rozumí počítačům a internetu více, než jejich učitel; což je na jednu stranu logické, na druhou stranu ovšem nežádoucí.
Rozvojem digitální gramotnosti se v ČR zabývá program „Strategie digitální gramotnosti ČR na období 2015 až 2020“, mezi stanovené cíle patří mj. zvýšení zaměstnanosti, konkurenceschopnosti, sociálního začlenění, podpora rodiny nebo elektronické služby ve veřejném sektoru.
Kromě očividných důvodů pro zvýšení digitální gramotnosti je ve hře také faktor digitálního odloučení, kdy je člověk odsuzován svým okolím vlivem toho, že neumí používat internet a počítače jako ostatní. Obdobné programy, jako je česká strategie digitální gramotnosti, mají i další evropské státy, Evropská komise a mnohé země světa.
Zdroje:
https://www.mpsv.cz/files/clanky/31592/Digitalni_gramotnost_reserse.pdf
https://www.mpsv.cz/files/clanky/21499/Strategie_DG.pdf
https://ec.europa.eu/education/sites/education/files/factsheet-digital-education-action-plan.pdf
https://ec.europa.eu/education/sites/education/files/digital-education-action-plan.pdf
https://www.ed.gov/oii-news/use-technology-teaching-and-learning
