Pro tuto skupinu jsme zvolili metodu strukturovaného rozhovoru. Ten by měl vedle rizik obecných (viz první kapitola) zahrnovat především rizika specifická pro tuto skupinu.
Rizika jsou velmi často vázána na kontext jak lokální, tak osobní. Z toho důvodu postupujeme spíše než návrhem striktního schématu rozhovoru nabídkou tematických okruhů jim přidružených otázek.
U každé otázky také rozepisujeme poznatky k riziku vztažené. Málokdy se totiž stane, že děti nebo mladiství čelí všem rizikům. Většinou jde o konkrétní situace z kategorie špatné zkušenosti.
Jak a na co se ptát? Jako východisko k hovoru můžete použít komiksový příběh a otázky:
- "Co si o tomto příběhu myslíš, stávají se takové věci?"
- „Stalo se ti nebo někomu známému něco podobného?“
- „Co bys udělal/a, kdybys byl/a v roli hlavního hrdiny/hrdinky příběhu?“
- „Jak by ses cítil/a, kdyby tohle provedl?“
- „Komu by ses svěřil/a s takovým problémem?“
- „Jakým způsobem si ověřuješ, s kým komunikuješ na internetu?“
- „Co si myslíš o sdílení intimních fotografií a videí skrze internet nebo mobilní telefon?“
- „Jak máš zabezpečený svůj mobilní telefon/účet na sociálních sítích/počítač?“, atd.
Primárně je důležité zjistit, zda má dotyčný přístup na internet a odkud se připojuje. Pokud bude tvrdit, že přístup nemá, je potřeba se ujistit, zda se opravdu nepřipojuje občas alespoň ze školy, od kamaráda, z volně přístupné wi-fi.
Důležité také je, jestli má tzv. chytrý telefon s datovým připojením. Jestli má přístup nějak omezený anebo neomezený. Jestli používá e-mail a k čemu.
Jestli umí pracovat s počítačem i jinak, než být jen na sociálních sítích. Zda jej využívá např. ke vzdělávání, studiu atp. To vám může navodit předběžný obrázek, jak na tom dotyčný je.
Další otázky je možné položit již s orientací na konkrétní riziková témata.
V dalším kroku vás provedeme ukázkou otázek, které se vztahují ke konkrétním rizikům.