Obzvlášť děti a mládež poměrně málo řeší na internetu své soukromí a zabezpečení svých osobních informací. Mladí také tolik neuvažují nad tím, zda je o nich zveřejněné informace nemohou poškodit v budoucnosti například při hledání zaměstnání. V dnešní době je již běžné, že si personalisté prověřují uchazeče nejen podle zaslaného životopisu, ale vyhledávají informace o uchazeči komplexně, a to právě za pomoci sociálních sítí a internetových vyhledávačů.
Problémem je také samotná obranyschopnost dítěte. Děti často vstupují do světa sociálních sítí nadšené. Nechají se jimi pohltit. Setkání se s něčím negativním může dítě vysoce poznamenat po psychické stránce.
Chyby někdy bohužel pramení i z nedostatečného přístupu rodičů. Role rodičů je ve výchově v digitálním světě klíčová. Pokud dítě dostane nové kolo, rodiče si spíše ověřují, zda dítě může vyrazit do provozu na silnici. V případě nového počítače se způsobilost dítěte k jeho používání neprověřuje až tak často. Někteří rodiče bývají naopak rádi, že dítě je doma, v bezpečí, a ne na nebezpečné ulici.
Kybergrooming
- Co je to kybergrooming?
- Povídáš si přes internet s někým, koho neznáš?
- S někým koho jsi nikdy neviděl?
- Co by měl každý vědět, než se s někým seznámí přes internet?
Při kybergroomingu se jedná o manipulaci nejčastěji s dětskou obětí za účelem sjednání schůzky a následného vydírání, sexuálního zneužití či ublížení na zdraví.
Kybergrooming je jednou z metod takzvaného sociálního inženýrství (způsob manipulace lidí za účelem provedení určité akce nebo získání informace), kdy si útočník vytvoří falešnou identitu, postupně si získá důvěru oběti, vytvoří si s ní vztah a později (někdy až po několika měsících) si s ní domluví osobní schůzku.
Právě seznamování pomocí internetu a sociálních sítí rapidně proměňuje způsoby socializace ve společnosti a zejména u mladých. Internetové seznamky a chaty jsou plné mladých lidí, kteří se chtějí seznámit.
Výzkum rizikového chování českých dětí v prostředí internetu 2013 pro bezpecnyinternet.cz provedla Pedagogická fakulta UPOL. Výzkumu se účastnilo 21 372 dětí z více jak 4 000 škol ve věku 11-14 let (69 %) a 15-17 let (31 %), a je tak nejrozsáhlejším výzkumem, který se kdy u dětí na toto téma realizoval. Výzkum ukázal, že děti jsou ochotny si nejen psát, ale také se osobně potkat s lidmi, které neznají z jiného než on-line prostředí.
Podle výzkumu si s lidmi, které nezná z reálného světa, povídá on-line 53 % dotázaných dětí. 27 % respondentů uvedlo, že by si na vyžádání přidalo cizího člověka mezi osoby, se kterými může komunikovat, např. v rámci sociální sítě.
Na otázku, zda by šly děti na schůzku s neznámým člověkem, odpovědělo 36 % z nich kladně. Pozitivní ale je, že 59 % by se v takovém případě svěřilo kamarádům nebo sourozencům či rodičům (41 %). Učitelům by se svěřila pouhá 3 % dotázaných.
Děti si kolikrát neuvědomují, že místo internetového kamaráda na ně může čekat někdo úplně jiný a celá situace může skončit tragicky. Zarážející je, že 76 % dotázaných dětí považuje osobní setkání s člověkem, kterého znají jen z internetového prostředí, za riskantní a nebezpečné, a přesto by 55 % z nich na takovou schůzku stejně šlo.
Co by mělo dítě vědět předtím, než se rozhodne seznamovat se po internetu, či při kontaktu s novou osobou, která dítě osloví?
- Dítě by mělo být opatrné a uvědomit si, že na druhém konci nemusí být vždy ta osoba, za kterou se daný uživatel vydává.
- S tímto souvisí i střídmost při vyplňování profilu na sociální síti. Veřejně viditelné údaje jako jméno, fotografie, adresa, název školy a kontaktní údaje, jsou pro dítě nebezpečné. U dětí je tedy především namístě, aby sledovaly své digitální stopy.
- Pokud se dítě rozhodne komunikovat s neznámou osobou, mělo by si ověřit pravou identitu svého protějšku a požadovat zaslání aktuální fotky. Tedy takové, kde protějšek drží před sebou papír, na němž je napsán rukou unikátní vzkaz, který dítě zadá. Pokud bude reakce taková, že protějšek nemá webkameru, fotoaparát ani mobil, aby vše mohl vyfotit, je v tom již cosi podezřelého, jelikož tyto technologie dnes vlastní každý.
- Pokud se dítě rozhodne pro schůzku, vždy by o tom mělo říct blízké osobě, nejlépe rodičům nebo staršímu sourozenci, kamarádovi. Na schůzku by nejlépe nemělo chodit samo, a už vůbec ne na nějaká opuštěná místa atp. Schůzka by měla proběhnout na veřejném místě plném lidí.
Kyberšikana
- Co je kyberšikana?
- Jak se liší od šikany? Znáš někoho, koho na internetu šikanují?
- Co se dá dělat, když máš podezření na kyberšikanu?
- Jak se preventivně bránit, aby ses nestal obětí?
Kyberšikana je šikana realizovaná prostřednictvím moderních informačních technologií.
Může jít například o vydírání, ubližování, ztrapňování, obtěžování, ohrožování nebo zastrašování přes internet nebo mobilní zařízení. Aby se jednalo o kyberšikanu, musí být toto nevhodné chování opakované.
Kyberšikana je bohužel častým jevem. Obětí bývají především děti, které se určitými rysy odlišují od ostatních (osvojené děti, děti z neúplných rodin, sociálně slabší a podobně). Již zmiňovaný výzkum UPOL (2013) mezi více než 21 tisíci dětmi ve věku 11-17 let ukázal, že téměř 51 % dětí do 18 let má zkušenost s nějakou formou kyberšikany.
Mezi nejčastější druhy kyberšikany, se kterými se dotazované děti setkaly, patří verbální útoky (33 %), obtěžování za pomoci prozvánění (24 %) a vyhrožování či zastrašování (17 %). Mezi jevy, které mají rok od roku rostoucí tendenci, patří nejčastěji vydírání a krádež identity. Ve všech těchto případech ale musí existovat i útočník. Samy děti se ve výzkumu přiznávaly, že jsou mnohdy autory kyberšikany vůči jiným dětem. Přiznaly se, že se nejčastěji uchylují k verbálním útokům (11 %) a obtěžování prozváněním (6 %).
Server Šance Dětem vytvořil seznam vlastností kyberšikany, kvůli kterým je obzvlášť nebezpečná, zde některá z nich:
- Je snadné stát se útočníkem – urážlivý nebo posměšný vzkaz je vždy lehčí napsat, než ho říci dotyčnému do očí.
- Anonymita – oběť nemusí vždy vědět, kdo je útočníkem. Stačí si pouze založit falešný profil a z něj na oběť útočit.
- Obtížněji rozpoznatelná – chybí fyzické příznaky, například modřiny.
Pokud byste se setkali s obětí kyberšikany, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy navrhuje několik kroků, které byste jí měli doporučit:
- Ukončete komunikaci: nekomunikujte s útočníkem, nesnažte se ho žádným způsobem odradit od jeho počínání, nevyhrožujte, nemstěte se. Cílem útočníka je vyvolat v oběti reakci, ať už je jakákoli.
- Blokujte útočníka: zamezte útočníkovi přístup k vašemu účtu nebo telefonnímu číslu a je-li to v dané situaci možné, i k nástroji či službě, pomocí které své útoky realizuje (kontaktujte poskytovatele služby).
- Oznamte útok, poraďte se s někým blízkým, vyhledejte pomoc: svěřte se blízké osobě. Pro uchování důkazů oslovte někoho, kdo má vyšší IT gramotnost. Kontaktujte školu a specializované instituce (policii, intervenční služby specializující se na řešení kyberšikany, psychology apod.).
- Uchovejte důkazy: uchovejte a vystopujte veškeré důkazy kyberšikany (SMS zprávy, e-mailové zprávy, zprávy z chatu, uložte www stránky apod.). Na základě těchto důkazů může být proti útočníkovi či útočníkům zahájeno vyšetřování.
Kyberstalking
Co je kyberstalking?
Kyberstalking znamená nebezpečné pronásledování oběti prostřednictvím moderních informačních technologií.
Oběť je sledována například skrze sociální sítě, e-mail, internetová fóra nebo SMS. Útočník může svou oběť obtěžovat nebo dokonce zastrašovat či vydírat. Dochází k bombardování různými vzkazy nebo ke zneužití citlivých informací či fotografií. Toto chování se objevuje opakovaně, dlouhodobě, systematicky a obvykle se postupně stupňuje.
Pronásledování může mít různé podoby:
- oběť může být urážena,
- mohou jí být poškozována data či vybavení (například pomocí poslání počítačového viru),
- útočník o ní může shromažďovat osobní data,
- může se za oběť ve virtuálním prostředí vydávat,
- může o ní zveřejňovat nepravdivé informace či například podporovat jiné lidi, aby oběť obtěžovali (například zveřejněním falešného inzerátu o oběti, kde údajně nabízí prostituci).
Kyberstalking je vážný a nebezpečný zločin v zákoně nazýván jako nebezpečné pronásledování a může být potrestán odnětím svobody. Proto je důležité obrátit se při podezření na kyberstalking na policii.
Sexting
- Co je sexting?
- Poslal jsi někdy někomu své intimní fotky anebo video přes internet?
- Chatuješ s někým pomocí webkamery?
- Víš, že se to dá snadno zneužít?
Pojem sexting souhrnně označuje sdílení textového či audiovizuálního obsahu se sexuálním podtextem.
Ať už mladí lidé posílají takovýto obsah například svým vrstevníkům pouze z legrace nebo i někomu dalšímu, koho dostatečně neznají, ne vždy si uvědomují, že takto sdílený materiál už nebudou nikdy schopni uhlídat a že se může zcela nekontrolovatelně šířit dál.
Někdy se může jednat původně jen o soupeření mezi kamarády, o předvádění se. Ovšem v kombinaci s nízkým zajištěním osobních dat může často dojít k nechtěnému a nekontrolovatelnému úniku těchto citlivých osobních dat. Často se jedná o nechtěný únik tzv. nude pictures.
S pojmem „sexting“ jsou nejčastěji skloňovány následující trestné činy:
- Omezování osobní svobody (§ 171),
- Znásilnění (§ 185), Sexuální nátlak (§ 186),
- Pohlavní zneužití (§ 187),
- Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií (§ 192),
- Zneužití dítěte k výrobě pornografie (§ 193),
- Ohrožování výchovy dítěte (§ 201),
- Nebezpečné pronásledování (§ 354) aj.
Každopádně setkání se se „sextingem“ může zanechat vážné následky na oběti. Je proto důležité zamezit dalšímu takovému jednání.
Oběť sextingu by se měla svěřit blízké osobě. Společně by měli vyhledat odbornou pomoc.
Doporučit můžete například Dětské krizové centrum (DKC), které se specializuje na psychosociální pomoc dětem ohroženým Syndromem CAN, tedy dětem zneužívaným, zanedbávaným a týraným.
Také je možné využít krizovou linku DKC. Kontakty zde: www.ditekrize.cz
Happy slapping
- Víš, co znamená happy slapping?
- Víš, že je to protizákonné?
Tento závažný jev se poprvé vyskytl v r. 2005 ve Velké Británii v jižní části Londýna v hiphopové subkultuře „ganga teenagerů“ a odtud se rozšířil do celého světa, ČR nevyjímaje.
Happy slapping spočívá v tom, že si agresoři vyberou oběť (dítě nebo dospělého člověka), kterou následně fyzicky napadnou (slapping = fackování). Obětí může být prakticky kdokoli, kdo se zrovna vyskytuje na daném místě. Bohužel, brutalita takových útoků se stále stupňuje, oběť je nejen fackována, ale také bita pěstí, kopána, případně znásilněna, svlečena, pomočena, nebo jinak zostuzena. V některých případech dokonce útoky skončily smrtí oběti.
Celý tento násilný akt je jedním z party agresorů nahráván na mobilní telefon a následně zveřejněn na internetu za účelem „pobavení“. Uveřejnění a šíření těchto videí vedlo v některých případech až k sebevraždě oběti.
Důležité je také o happy slappingu mluvit a důrazně takové chování odmítnout. Někteří mladí lidé mají tendenci se takovým činům obdivovat a napodobovat je. Z internetu mohou nabýt dojmu, že jsou nepostihnutelní.
Při rozhovoru s potenciálními agresory bychom tak měli tyto mladé lidi informovat o legislativě a hrozících sankcích a dalších společenských následcích, které z takového jednání pro ně plynou (viz digitální stopa). Jejich nepostihnutelnost je totiž pouze iluzorní a ten, kdo by rád takové jednání vyzkoušel, by si měl uvědomit, že takové chování splňuje podstatu trestného činu vědomého ublížení na zdraví.