Jaké jsou hlavní příčiny nevyužívání digitálních technologií pro skupinu seniorů?
- Chybí fyzický přístup včetně nepřipojení k internetu (ekonomické bariéry, chybějící technologie v nejbližším životním prostoru jedince).
- Chybí motivace (nedostatek zkušeností, rezistence a obavy z nových technologií, nedostatečné vnímání přínosů v důsledku aktuální praxe jako je eGovernement, e-Health apod.).
- Digitální negramotnost (nedostatek příležitostí k digitálnímu vzdělání).
Velmi individuální je motivace. Ta negativní může být spojena se zásadním negativním postojem k inovacím a novým technologiím jako takovým nebo k vybraným technologiím a prostředkům..
Indikátory digitálního vyloučení
Indikátory digitálního vyloučení, resp. ohrožení digitálním vyloučením mohou být:
- Ekonomická situace jednotlivce.
- Fyzická přítomnost technologií a služeb v nejbližším prostředí.
- Dostupnost internetového připojení v místě.
- Postoj k digitálním technologiím.
- Zdroj a zprostředkující faktor informací o digitálních technologiích a jejich možnostech.
- Stávající vybavení a praxe (využívání služeb) v digitálních technologiích.
- Dosažené formální vzdělání a přítomnost problematiky informačních a komunikačních technologií a digitálních technologií v něm.
- Praxe v zaměstnání a povolání, případně ve společenském životě z hlediska kontaktu s problematikou informačních a komunikačních technologií a digitálními technologiemi v jejím průběhu včetně.
Chcete-li vést rozhovor o využívání moderních technologií se seniorem, nabízíme jeho strukturu v (pdf) příloze. Několik příkladů, které lze použít k motivaci najdete v appendixu.
Motivace
Pro cílovou skupinu seniorů, která je ohrožena digitální negramotností a digitálním vyloučením se jeví jako nejdůležitější faktor motivace. Aktuálně většina seniorů v okolním prostředí najde přístup k digitálním technologiím (telefon, tablet, počítač) s připojením na internet, bude schopna se naučit jednoduché digitální technologie ovládat a smysluplně využívat, často i k překonání sociálního vyloučení, naplnění svých specifických potřeb a k reálnému zlepšení kvality života. Musí však – a týká se to zejména těch, kteří nemají potřebné informace o digitálních technologiích a o možnostech, které jsou jim schopny zprostředkovat nebo se jejich využívání obávají – dostat sociálně přijatelnou formou informace, které je budou motivovat k zájmu o digitální technologie jako takové a o jejich využívání.
Přitom tato věc zůstává svobodou volby od naprostého odmítnutí až k všeobecné akceptaci a mezitím široké škály, v níž jednotlivec nastaví své hranice, které však nemusí být neměnné. Tento proces je součástí sociální práce.
Přirozeným motivačním impulzem se může stát rozvoj elektronických nástrojů veřejné správy a veřejných služeb anebo další aspekty osobního života. Dnes již existuje celá řada možností, jak využít digitální technologie a nástroje nebo internet. Ať už se jedná o osobní situace, osobní potřeby k naplnění sociálních a kulturních potřeb nebo vzájemné komunikaci.
Individuální právo a svoboda
Je třeba vnímat, že digitální gramotnost a negramotnost jsou volbou a že každý občan má na takovou volbu právo, včetně stanovení vlastní hranice, kam nebo kam až ve svém životě digitální technologie vpustí a kam nikoliv. Připojení se pomalu, avšak s jistotou jednou stane právem. Nesmíme ale zapomínat i na právo být offline a respektovat osobní rozhodnutí.
Nakládání s touto svobodou volby je zásadním etickým rozměrem sociální práce a má přednost před byť i nejskvělejšími dobrými úmysly ve veřejném zájmu.
Pochopitelně, tato volba může být ovlivněna nedostatkem informací o možnostech, které digitální technologie poskytují např. v oblasti vzájemné komunikace k překonání osamělosti nebo k řešení osobních situací, nebo také negativní zkušeností z dosavadní vlastní praxe nebo zprostředkovaných informacích o negativních jevech, o zneužitích, které přitom ani nemusí být s novými digitálními technologiemi spojeny, ale jsou prostě aktuální (např. šmejdi).